David Hampl
2 dubna, 2019

Oleje používáme v kuchyních neustále. Jsou součástí různých receptů na pečení, stejně jako jsou nutností, pokud něco pečeme, nebo smažíme. Nutno říci, že není olej jako olej. Velmi známý je rozhodně olivový, který se ale hodí hlavně na studenou kuchyni. V té teplé je nepoužitelný. V ní naopak dominuje jede, kterým je olej řepkový. Ten je bez problémů dostupný i za dobrou cenu a nutno říci, že poměrně dobře snáší i vysoké teploty. To z něho proto dělá osvědčenou volbu na smažení i fritování. Není však všechno zlato co se třpytí, jelikož tento druh oleje má i svá negativa. Jaká?

Olej škodí více, než si jenom myslíte

Většina lidí ví, že oleje nejsou pro lidské zdraví nic dobrého – tedy pokud se nejedná o ty extra panenské, používané ve studené kuchyni. Řepkový olej, ale třeba i slunečnicový je rizikem především pro lidský cholesterol, má vysokou kalorickou hodnotu a je spojován s jídly, která nejsou příliš zdravá. Toto všechno v podstatě ví každé malé dítě. Nutno ale dodat, že jsou i další věci, které z olejů dělají něco nebezpečného. A o těch se už ví dost málo. O co jde konkrétně? Pojďme to zjistit.

Insekticidy v potravinách

Z čeho se vyrábí řepkový olej? Je to samozřejmě řepka. A tou je rostlina, která se běžně pěstuje na polích. Aby bylo zajištěno to, že bude řepka růst jak má a že ji nenapadnou škůdci, tak je používáno nejenom hnojiv, ale i různých postřiků. Zcela běžně jsou na polích používány různé chemické produkty ve formě insekticidů. Ty sice svou práci zvládnou tak, jak mají, ale zároveň nelze opomenout to, že je u nich problém s tím, že se dostanou i do samotné rostliny. A z ní i do samotného oleje, který se dostane do potravin a poté do nás jako do člověka. A problém je tu.

Geneticky upravené plodiny

Není nic výjimečného, že se celý svět snaží o to, aby s minimálními náklady na minimální ploše vypěstoval co možná nejvíce. I proto je zcela běžným postupem genetická modifikace potravin. A to včetně těch, které se využívají na výrobu oleje. Každý si jistě domyslí, jak to je s jejich vlivem na lidské zdraví a zda skutečně patří mezi potraviny, které by měl člověk jíst. Bohužel geneticky modifikované potraviny budou v budoucnu něčím zcela běžným. Otázkou je, jak budeme modifikováni my, když je budeme každý den jíst?

Genetická úprava může být celkem nebezpečnou věcí, jelikož s sebou nese mnoho zdravotních problémů, na které upozorňují také četné studie. Můžeme se podívat na to, o jaké se jedná, a už teď říci, že jich je poměrně dost. Souvisí třeba se zpomalením růstu, což vede k tomu, že by se od geneticky modifikovaných potravin měly děti držet co nejdále. Dále mohou modifikace vést ke změnám v krvi a v krevních destičkách. Opomíjet nelze volné radikály, nebo také zvýšené riziko výskytu rakoviny.

Karcinogeny vzniklé při výrobě

Ideální olej je ten, který je lisovaný za studena. Ne ze všech plodin ale lze takový olej získat a ne vždy je to možné také po finanční stránce. Přihlédnout je také nutné k následným vlastnostem oleje. I proto se řepkový olej zpracovává takzvaně za tepla, což mu dává větší tepelnou odolnost, stejně jako mu to dává také nízkou cenu. Problém je ale v tom, že během tohoto procesu mohou vznikat různé chemické reakce, na základě kterých se v oleji objevují nebezpečné karcinogeny. Jak známo jsou velkým rizikem hlavně z důvodu, že s nimi může být spojován výskyt rakoviny.

Existuje nějaká alternativa? Nic není stoprocentní

Pokud hledáte za řepkový olej náhradu, je třeba říci, že nic není stoprocentní. Můžeme mluvit o variantě, kterou je slunečnicový olej. I ten ale může mít v podstatě stejná negativa spojená jak s pěstováním, tak i následným zpracováním. Možným řešením jsou oleje pěstované podle bio standardů, které jsou však poměrně drahé. Ty lisované za studena se zase nehodí k tepelným úpravám.

Poté je tu ještě možnost sáhnout do živočišné oblasti a používat sádlo. Třeba husí, kachní, nebo nejznámější vepřové. I tady jsou ale možná rizika. Jak z hlediska cholesterolu a nadváhy, tak i v souvislosti s tím, že zvířata nejsou chována ideálně. Rizikem jsou zde růstové hormony i antibiotika, které se následně dostanou do tuku a tedy i do samotného sádla.

Sdílejte článek