Jana Robbová patřila v první polovině 70. let mezi největší objevy československé populární hudby. Drobná zpěvačka s nezaměnitelně nakřáplým hlasem zpívala s Karlem Gottem a pronikla mezi nejúspěšnější ženy Zlatého slavíka. Slibně rozjetou kariéru však postupně poznamenaly osobní problémy a její život ukončila vážná nemoc.

Na pódiu ji nebylo možné přehlédnout. Jana Robbová byla drobné postavy, její hlas a temperamentní projev ale dokázaly zaplnit celý sál. Přezdívku Sopka získala podle jedné ze svých prvních nahrávek a zároveň dokonale vystihovala způsob, jakým se před publikem dokázala odvázat.

Hudební publicisté její hlas popisovali jako drsný, syrový a zpočátku možná nezvyklý. Právě neuhlazená barva se však stala její největší předností. Robbová se od ostatních zpěvaček své generace výrazně odlišovala a dokázala přesvědčivě zpívat pop, rock’n’roll i blues.

Dne 4. dubna 2026 uplynulo 75 let od jejího narození. Poslední narozeniny však oslavila již v roce 1996. O čtyři měsíce později zemřela na rakovinu jícnu ve věku pouhých 45 let.

Pěveckou školou jí byla evropská pódia

Robbová se od dětství věnovala pohybu. Nejprve chodila na balet, později se zaměřila na sportovní gymnastiku. Zranění ji ovšem přimělo se závoděním skončit. Když od matky dostala španělskou kytaru, začala se sama učit základní akordy.

Po základní škole nastoupila na střední zdravotnickou školu, studium ale nakonec nedokončila. Rozhodujícím okamžikem se stala účast v soutěži Hledáme nové talenty v roce 1969. S písní Massachusetts od skupiny Bee Gees se probojovala až do finále.

Jejího hlasu a nespoutaného projevu si všiml kapelník skupiny The Lovely Sextet. Mladá zpěvačka dostala nabídku vyrazit s kapelou do zahraničí, kde následně přibližně dva roky vystupovala v klubech a tanečních podnicích.

Zpívala v Německu, Itálii, Jugoslávii, Dánsku, Švýcarsku i Nizozemsku. Pobyt v zahraničí pro ni představoval důležitou praktickou školu. Získala zkušenosti s každodenním vystupováním, zdokonalila se v cizích jazycích a vyzkoušela si různé hudební styly.

V Semaforu dostala velkou příležitost

Přestože měla možnost zůstat na Západě, vrátila se do Československa. V září 1971 získala angažmá v pražském divadle Semafor a objevila se v pořadu Hop dva tři, který byl spojený se jmény Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna.

Na gramofonové desce debutovala v roce 1972 skladbou Sopka. Hudební kritik Jiří Černý tehdy vyzdvihl její hlasový rozsah, energii i kultivovanost. Nahrávka se později stala titulní skladbou výběru Holka bláznivá, který připomíná její dochovanou tvorbu.

Zásadním momentem kariéry bylo setkání s Karlem Gottem. V roce 1972 spolu nahráli duet Toulky, který se objevil také v Gottově televizním recitálu. Kontrast jeho čistého hlasu a jejího drsnějšího projevu zaujal publikum natolik, že se Robbová během krátké doby zařadila mezi nejpopulárnější zpěvačky.

Ve Zlatém slavíku přeskočila slavnější kolegyně

Její vzestup nejlépe dokládají výsledky Zlatého slavíka. Zatímco v roce 1972 skončila na 31. místě, o rok později obsadila pátou příčku. Předstihla tehdy mimo jiné Hanu Zagorovou, Marii Rottrovou a Věru Špinarovou.

V první desítce se udržela také v dalších třech ročnících. V roce 1973 navíc získala se skladbou Strašáček hlavní i divácké ocenění na festivalu Děčínská kotva.

S Gottem později nazpívala také novou podobu skladby Bum, bum, bum. Spolupracovala rovněž s Pavlem Bobkem a ve druhé polovině 70. let vystupovala se skupinou Bacily bratrů Neckářových. Její nahrávky Sopka, Toulky, Kdo ví nebo Přijede mi tchyně zůstávají připomínkou mimořádně výrazného hlasu.

Slibnou kariéru začaly provázet problémy

Úspěšné období netrvalo dlouho. Bratr zpěvačky Miroslav Robb v knize Slavičí osudy uvedl, že se Jana potýkala s alkoholem a postupně začala být nespolehlivá. Vynechávala údajně pracovní schůzky, koncerty i zaplacené nahrávací termíny.

Právě nedodržené schůzky měly podle jeho vzpomínek ukončit také další spolupráci s Karlem Gottem. Připravované samostatné album se tehdy nepodařilo dokončit.

Robbová měla podle dostupných životopisných zdrojů absolvovat protialkoholní léčbu, problémy se jí však nepodařilo zcela překonat. V polovině 80. let její profesionální kariéra prakticky skončila a později se živila mimo jiné v pohostinství.

V osobním životě prošla dvěma manželstvími, ani jedno však nevydrželo. Děti, po kterých podle rodinných vzpomínek toužila, neměla.

V roce 1996 jí lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu. Jana Robbová zemřela 4. srpna téhož roku v Praze. Její kariéra byla krátká a nedokončená, nahrávky však ukazují, proč byla na začátku 70. let považována za jeden z největších talentů své generace.

Zdroje. super.cz facebook.com