Zdá se, že poslední roky nenahrávají dlouhotrvajícím a funkčním vztahům. Stále trvá nepříliš lichotivý trend, že více než polovina uzavřených manželství končí rozvodem, a tak mnoho lidí volí nesezdané soužití, které však neslaví o mnoho větší úspěch. Lidé se rozcházejí ať už s „papírem“ nebo bez něj, a pokud jsou navíc nesezdaní, může být po rozchodové vyrovnání věcí ještě větším problémem.
Muži si neustále stěžují, že je ženy jen komandují a chtějí po nich drahé dárky, dovolené a stále více a více luxusu a pohodlí. Ženy zase tvrdí, že praví muži již vymřeli a stýskají si po chrabrých rytířích na bílém koni, kteří by jim snesli modré z nebe. Ani jedno pohlaví nějak není ve vztahu šťastné a dřív nebo později se to projeví. Když pak z takových svazků vznikají i děti, které žijí s kufrem v ruce, protože se každý týden stěhují za jiným rodičem, je to dost smutný obrázek a nedává nám příliš velkou naději, že budoucnost bude jiná.
Jak je možné, že to dříve fungovalo líp? Nebo je to jen nás dojem a dřív to bylo úplně stejné jen se o tom tolik nemluvilo? Na tuto situaci se hlouběji podíval psycholog Oleg Silavskij, který se snaží záhadu nespokojenosti rozluštit s pomocí pohledu na základní lidské potřeby a role muže a ženy.
Příroda stanovuje pravidla
Podle Silavskiho už dávno sama příroda definovala role muže a ženy a je to právě jejich nedodržování, které vede ke kolapsu vztahů a k celkovému nefunkčnímu modelu, který v posledních letech sledujeme. Náš život se změnil, ale naše primární pudy a potřeby nikoliv.
Dříve muži pečovali o bezpečí a živobytí celé rodiny, byli zcela nepostradatelní a jejich práce byla tím, co udržovala celou rodinu při životě. Dnes už to tak není. Pracují muži i ženy a stále častěji vidíme i jiné vzorce, kdy muž zůstává doma na mateřské. Jenže v mužích je v podstatě geneticky zakódovaná potřeba bojovat, vítězit, zabezpečovat a být nenahraditelný. Současný trend jim však tento model nenávratně bere a oni stále častěji upadají do depresí, letargie, snadněji podléhají závislostem a samozřejmě z toho viní koho jiného než svoje ženy.
Ženy zase stále častěji tvrdě pracují, vracejí se pozdě domů a o domácnost nepečují. Mění se jejich přirozená povaha a z původně křehké ženy se stává sebevědomá žena s ostrými lokty, která si nenechá nic líbit v práci ani doma. Přitom primární role i touha ženy je pečovat o rodný krb, být milovaná a ceněná, užívat si péče svého muže a věnovat se rozvoji láskyplného prostředí, kde celá rodina může přebývat. Ženy stále častěji ignorují i svou krásu, přibírají na váze, snaží se změnit své ženské rysy na tvrdší a hrubší, a to samozřejmě muže ani trochu nepřitahuje.
Cesta ke štěstí je cesta pevně vymezených rolí
Silavskij říká, že ideální pár je takový, kdy žena neví, odkud peníze pochází a muž neví, kam peníze jdou. To je samozřejmě řečeno trochu s nadsázkou, ale v podstatě chápeme, co se tím chce říci. Překopávat tradiční mužské a ženské role jednoduše nevede k ničemu dobrému. A v konečném důsledku šťastnější rozhodně nebudeme, což potvrzuje i současná statistika rozvodů a rozchodů.
Silavskij rozhodně nechce tvrdit, že žena by neměla vůbec pracovat, ale tvrdí, že je důležitý typ práce, kterému se věnuje. Má to být zaměstnání, kde se věnuje rozvoji kráse a osobnosti. To znamená například:
- Umění
- Kosmetický salón
- Charitativní aktivity a další
Důležitá věc ale je, aby žena skutečně zůstala ženou. Byla něžnou, podporující, milující, ochotnou pomoci a připravenou pečovat. Nikoliv jen submisivní bez názoru, ale trpělivě vysvětlující svůj postoj a ochotná ke kompromisům.
Řada žen je překvapená, když jim starší manžel odejde za mladší milenkou, a domnívají se, že muži jednají zcela pod vlivem opojnosti mladického vzhledu, který ony již nemohou nabídnout. Realita ale je taková, že muži většinou nejdou ani tolik za krásným tělem jako spíše za naivní duší a jemnou osobností, která ještě není tak obroušena životem a poskytuje jim pocit, že jsou potřební a obdivovaní.
Muži ztrácejí možnost být muži
Častá stížnost žen, že praví muž vymřeli možná nemusí být až tak daleko od pravdy, ale chyba je na straně okolností ne na straně mužů. Ti už totiž nemají tolik příležitostí zářit a jsou nuceni vykonávat role, které jim na mužnosti rozhodně nepřidají. Řada žen je navíc zesměšňuje a co teprve, když nad sebou v práci mají autoritativní šéfovou, která s nimi zametá a oni se cítí věčně jako kus hadru. A přitom jejich touha je uspět, vítězit a být oceněný. To je třeba respektovat a svého muže takto vnímat.
Proto by měli být ženy velmi opatrné co a jak vypouští z úst. Muže to může snadno zranit, jelikož on bere slova vážně, a i drobný náznak neúcty a opovržení jej může citelně zasáhnout. Podle Olega Silavského je toto cesta ke zdravému a šťastnému vztahu.
